|
Na místě pohanské prohry
Kdesi mezi Kšely a Přistoupimí mělo dojít k zajímavé události, která se odráží v písemných pramenech,
legendách i ústních lidových tradicích, ...a místních názvech.
V té době tudy procházela hranice mezi Pražany a Zličany.
Jednalo se o souboj mezi přemyslovským knížetem Václavem a Radslavem z Kouřimi.
Radslav spatřiv znamení kříže na Václavově přilbě a dva anděly po stranách jeho postavy,
se mu zde poddal a k němu přistoupil.
Jisté je, že v blízkosti obce Přistoupim bylo archeology zkoumáno
slovanské hradiště, jehož pozůstatky místní lidé v minulosti označovali jako
„Svatováclavské šance" a nedaleký úvoz jako „Klečky", tedy místo, kde Radslav poklekl před Václavem.
Knížeti se vzdal (se svým vojskem pod něj „přistoupil").
V kontextu doby
Po převzetí skutečné knížecí moci (924, nejpozději r. 925) mohl Václav pokračovat v procesu sjednocování Čech pod nadvládou středočeských Přemyslovců.
Především dokonale reorganizoval družinu - jádro svého vojska.
Výběrem, výcvikem, nadstandardní výzbrojí i výstrojí, ekonomicky dobře zabezpečená,
proměnila se družina v dokonalou údernou knížecí pěst.
Musela mít již hodně přes 300 jezdců. V jejich čele hodlal pokračovat v úplném sjednocení země.
Tento úkol nesnesl dlouhého odkladu. Všichni ti Děčané, Litoměřici, Sedličané, Lemuzi,
Chbané, svaz Doudlebů, Zličané, Charváti a Charvátci se sami o sobě nemohli ubránit
soustředěnému tlaku silných státních celků ze Západu i ze strany nejbližších slovanských sousedů.
Dobytí a obsazení území některého z nich by přivodilo ve svém důsledku pád celých Čech, včetně přemyslovské domény.
Dobrovolné či víceméně dobrovolné sjednocování již nepřipadalo v úvahu, muselo nastoupit sjednocování silou.
Teprve po něm mělo smysl budovat dále v Čechách tzv. pásma obrany /zemské brány, záchytná hradiska, župní hradiska/.
Václav vládl po starém způsobu – přímo pouze ve středočeské doméně,
jinde prostřednictvím dalších knížat, uznávajících jeho svrchovanost.
A do té doby je datována i naše legenda.
Radslav se Václavovi podrobil, a ten mu jeho knížectví ponechal
- ve skutečnosti je začlenil do rámce českého státu dočasně jako autonomii.
Již tenkrát se to mnohým jevilo jako zbytečné ohledy. A ani dnes mnozí nechápou,
co vedlo Václava k tomu, že se vždy snažil alespoň o zmenšení tvrdých dopadů náležitostí té doby.
Václav byl 28. září (pravděpodobně r. 935) ve Staré Boleslavi zabit družinou jeho bratra Boleslava.
Ten v roce 936 dobyl a vypálil Kouřim.
Původní zlické území přešlo do majetku Slavníkovců, sídlících v Libici nad Cidlinou,
ruiny spáleného hradiště byly opuštěny...
Ale to už je jiný příběh.
PS: V Dalimilově kronice je legenda situována k Žitomíři (dnešní Štolmíř). Ale kdo ví...
Převzato z internetová encyklopedie Wikipedie. |
